Kdo by nechtěl našemu nejvyššímu vůdci dokázat, že Banda-SKY ještě není radno řadit mezi ojetiny, nedej bože staré železo? Proto jsme zorganizovali další tradiční podzimní výpravu k Adršpašsko-Teplickým skalám. I když bych měla spíš psát „zorganizovaly“, tentokráte se hoši pravděpodobně necítili na skvělou společnost žen a nechali nám volné pole působnosti pro dámskou jízdu. Tak se stalo, že v sobotní volební podvečer zastavila červená Fiesta před zapůjčenou chalupou. Zatopily jsme, jako správné zálesačky, takřka bez problémů a v zápětí se s povděkem vrhly na Lucčiny výborné slané muffiny. (Lucka se vskutku projevuje jako skvělá zásobitelka vším potřebným.) Večer se samozřejmě neobešel bez her, nějakých starých fotek a povídání. Protože se posouval čas, vstaly jsme i v lidskou hodinu, zvládly ještě před výletem na Bischofstein odklidit spadané listí a schramstnout oběd. Cestou jsme se pokusily o první klip k Tomášově a Kryštofově „Cestě“, z čehož vzniklo velice úsměvné video, kde virtuálně hrajeme na bicí, kytary, housle i dudy. A to bychom to nebyly ani my, abychom nevyplácaly baterku foťáku na místech jako zbylé balíky slámy a podobně. V cíli naší cesty nás po výstupu na skalní hrádek zahřála medovina a palačinky v místní restauraci. Navrátily jsme se neuvěřitelně rychle, uvařily si večeři a zase mile poseděly jako předchozího večera. Ten měl pouze dvě chyby. První, Barču jsme viděly v podstatě jen v podobě rozmazané šmouhy, jak často vybíhala ven hledat připojení k mobilnímu internetu. Druhá, únava nás zmohla záhy a my brzy usnuly. Ve sváteční pondělí jsme jen zanechaly Barču jejím prázdninovým radovánkám ve Zdoňově a samy jely směrem do romanticky zapadajícího slunce, domů.
Terka
.
