V sobotu 18. května jsme se sešli v ranních hodinách na vlakovém nádraží v Chrudimi. Náročnou a zdlouhavou cestu vlakem všichni bez újmy přežili. Bílek, vystupovat!!! Sotva jsme vystrčili nos z vlaku, začal trénink v oblékání, následně i ve svlékání, si pláštěnek. Celou procházku údolím jsme započali obležením místního kiosku se suvenýry. O kousek dál svlékáme pláštěnky, neprší, nelije ani nemrholí. Podešli jsme železnici a už to začalo. Cedule nás upozornila na menší překážky na trase způsobené kůrovcem. My, náčelníci, máme toto údolí v paměti zaryté jako krásně zelené údolí s šumící řekou a cestičkou klikatící se podél břehu. Šup zpět do reality. Všude pokácené stromy, přes cestu, přes řeku, ve stráni … Několika stromů jsme využili a potrénovali dovednosti Kober, jak umí přecházet kládu přes řeku tam a po další kládě o několik pár metrů dál zpět. Ondra s Tondou cestou neustále rybařili, nahazovali prut vytvořený z vlastních věcí. Po druhé se oblékáme do pláštěnek. Neprší, mírně lije. Naštěstí přeháňka přešla velice rychle a my pokračujeme k dalšímu úkolu. Sprint kolem stromu, ke značce a do kopce do cíle. Na mokrých kořenech všichni bravurně zvládli zadaný úkol. Pokračujeme dál, kape už jen ze stromů. V ohybu Doubravy jsme zahlédli krásné ohniště u skály. Má to jeden háček, je to na druhém břehu. Naštěstí je poblíž pár popadaných stromů, které nám udělali krásný přechod. Obsadili jsme ohniště, připravili si dřevo a opekli, co se dalo. Buřtíky, maršmelouny, klacíky či chleby. S nacpanými bříšky nás trochu začal hnát nejen čas, ale i hřmění. Místo her a soutěží si znovu oblékáme pláštěnky, i když jen na krátko. Na vykácené pasece jsme obsadili pařezy a na chvíli nechali odpočinout nohy. Chůzi jsme vystřídali v běh. Několik kol hry „Škatulata, batulata, hýbejte se!“ nabila energií všechny do další cesty. U skautské základny poblíž Chotěboře jsme uviděli propustek. První začal přemlouvat a žadonit, že musíme prolézt trubkou pod silnicí. Jeden za druhým jako housata podcházeli všichni členové naší výpravy trubkou. K rychlejšímu tempu nás nikdo nemusel pobízet, o to se postaralo hřmění s prudkým lijákem. Doběhli jsme pod strom a znovu si oblékáme pláštěnky. Někteří nechápavě koukají, než jim dojde, že prší. Poslední úsek cesty už nikdo neřešil mokrou trávu, kalužiny nebo bláto, každý měl na sobě něco mokrého. Kvůli dešti jsme si po cestě nemohli zahrát víc her, proto jsme si za odměnu v Chotěboři dali lehké občerstvení završené v cukrárně. Cesta autobusem rychle utekla a rodiče nám nemohli uvěřit, že nám skoro celý den propršelo.

Fotogalerie z výpravy

První víkendová výprava Kober byla dlouho očekávanou oddílovou akcí. Kdo mohl, přišel na Masarykáč se všemi svými zavazadly včetně podsedáku do auta. Nalodili jsme se, děti ke Strejdovi, Betty ke mně. Cíl byl pro děti i rodiče do té doby tajný. U chalupy ve Svratce nás Fíla s Páťou přivítali mohutným křikem a otevřenou náručí. Po krátkém ubytování v podkroví, přebalení batůžku a chvilkovém odpočinku jsme vyrazili na výlet směrem na Zkamenělý zámek. Cestou se děti střídaly ve „venčení“ Betinky, někteří si s ní dali závod, který však prohráli. Okolní terén nám nabízel spoustu možných her a soutěží. Hod šiškou do stromu, spadlý strom lákal k jeho přechodu tam i zpět (na čas ho přešli všichni dvounozí i čtyřnozí), honičky atd. Obídek na Zkamenělém zámku si každý opekl sám. Cestou, necestou jsme se vydali dál za nosem až na Karlštejn, kde jsme si dali pohybové hry na zpestření. O moc dál jsme nedošli a byla tu poznávačka stromů. Stáli jsme pod břízou a někteří nás přesvědčovali, že je to borovice, smrk že je kaštan a buk je vlastně dub. Přehřáté mozkové závity si každý zchladil válením sudů ze sjezdovky. My byli ověšení batůžky a děti se z poloviny sjezdovky koulely dolů. V chalupě jsme dali pauzu, ale ne moc dlouhou, protože venku bylo ještě světlo, kterého jsme využili. V přepalování provázku v souboji kluci versus holky, v časovém intervalu na sběr dřeva a veškerého materiálu, vyhrály holky díky Apolenčině krbové taktice. Kluci se ale nenechali zahanbit a trpělivě si rozdělali i svůj ohýnek, ze kterého měli obří radost. Strejda s Betinkou zůstali v chalupě, vařili večeři, já s Káťou a všemi dětmi jsme se vydali k místním koníkům. Příkop vysoké trávy si říkal o oškubání a nebyl nikdo, kdo by jim nestrčil hrst trávy do výběhu. Se zapadajícím sluníčkem jsme se vrátili, venku si ještě zahráli na oblíbenou skovávanou, navečeřeli se a … kde pak, na spacák je ještě čas. Teď pěkně po jednom ven, začíná noční hra. Cestu jsme vytyčili svíčkami ve sklenici a skoro u každého světélka byl obrázek nějakého zvířete. Nejvíc zvířátek si zapamatovali Api, Áďa a Fíla. Večer místo brebentění si všichni zalezli do spacáků a poslouchali příběh Rychlých šípů, čímž jsme zahájili oddílovou hru s vyvrcholením na táboře.

V neděli se podkrovní posádka nemohla dočkat rána a ještě za šera se probudila. Neutišil je ani déšť, který se zpustil. Nepřízeň počasí nám vůbec nevadila, naopak. Po rychlé snídani a sbalení si věcí jsme protrénovali mozek Kufrem ve skupinách i slovním fotbalem. Před obědem se počasí umoudřilo a venku jsme dali na čas slalom, člunkový běh jsme dokončovali v mírném mrholení. Před obědem nás opustila Áďa, kterou si vyzvedla mamka, a společně frčely na narozeninovou oslavu. My vše rychle dobalili, uklidili, nalodili se do aut a spokojeně odjeli domů.

Za Kobry zapsali náčelníci

„Všichni jsme se vrátili živí a zdraví. 🙂 moc děkujeme Alčo, Káťo a Strejdo.“ Úryvek z oddílové kroniky od Api.

1. schůzka v novém zálesáckém roce 23-24 Kober bude ve čtvrtek 7.9. v obvyklém čase od 16:30. Sejdeme se opět u sochy J. Ressla.

Těšíme se na všechny Kobry, Alča+Káťa+Strejda

Po rychlém zabydlení klubovny jsme se vydali na noční cestu Chrudimí. Prvním našim cílem byl park na Střelnici, kde jsme měli noční závod po svítících tyčkách. Překonání dvou psích překážek bylo pro všechny brnkačka. Zapojení mozkových závitů na kontrole u Soňky bylo obtížnější, ale i s tím si Kobry poradily a bleskově vyjmenovaly jména všech adventních nedělí. Soustředěnost, přesnost a šikovnost se ukázala u Strejdy. Házení tenisáků do medvědí tlamy a očí už takový úspěch nemělo. Ze soutěžení jsme se přesunuli na náměstí, cestou si objednali pizzy. Po několika fotkách na náměstí jsme se vydali do klubovny. Pizza i teplý čaj každého zahřál. O večerní zábavu se postaraly kartičky Pokémonů nebo stolní hry. Ve spacáku si pak Kobřičky vyslechli 4 napínavé detektivky a zalehli. Ráno, s probuzením prvního v 5:30, bylo po spaní. Procesí na záchod, vrzavé dveře, místo šepotu halekání, to by probudilo i mrtvého. Znovu proběhla hra s Pokémony, lumpárny, balení i snídaně. Kdo chtěl, mohl si dát i horkou čokoládu se šlehačkou a maršmelounem. Rozdali jsme některé ztráty a nálezy, uklidili klubovnu a v sobotu dopoledne se každý vydal domů.

Kobry se už druhým rokem pravidelně schází každý týden v hojném počtu. Dvě podzimní výpravy jsme věnovali výrobě zvířátek z kaštanů. Každý si vytvořil zvířátko dle svých představ a byl na něj patřičně hrdý. Na začátku prosince uskutečníme první oddílovou akci, přespání v klubovně.

Nováčci si dali zářijové schůzky trochu ve zkušebním, oťukávacím tempu. Pravidelně se scházíme v hojném počtu, v městském parku řádíme na trávě i houpacích kládách. Na minulé schůzce jsme si zvolili a odhlasovali jméno, Kobry.

V říjnu se pomalu pustíme do zálesáckých aktivit. Těšíme se na vás, vaši náčelníci Alča, Káťa a Strejda.

Od září zakládáme nový oddíl dětí ve věku 6-8 let. Máš-li rád/a přírodu, nebojíš se pohodově učit novým věcem, hrát kolektivní hry a mnohem víc, přijď mezi nás. Scházet se budeme pravidelně každý čtvrtek 16:30 - 18:00 v klubovně u muzea. První schůzka proběhne ve čtvrtek 9. 9. 2021, sraz u sochy Josefa Ressela. Teší se na vás Alča a Strejda. Pro více informací můžete volat nebo psát na 607 920 477.