Žily, byly přátelsky laděné skupiny Táborníků, které se rozhodly, že vyzkouší, kolik lodí snese taková jedna česká řeka (6.-7. 9. 2014). A tak se jednoho upršeného podvečera sešli v obecním kempu v Kácově Banda-SKY se svými šoféry, Ježci se svými vůdci, Raptoří páry a Brněnští hosté. Zahřátí v téměř mrazivé noci poskytla budoucím pádlujícím zahrádka místního pivovaru a největší stůl v restauraci, neb jak si každý domyslí, najít dostatek místa pro třicetihlavou skupinu, není ta nejjednodušší věc ze zálesáckých dovedností.
Ráno bylo jako každé jiné. A protože všichni, někteří lépe, umí vstávat, brzy se u otevřených kufrů aut začaly shromažďovat méně či více zmačkané obličeje. Zanedlouho se objevil nemalý přívěs s loděmi, barely, otevřela se vrátka kouzelného přístřešku z vlnitého plechu a odhalila svá tajemství-dostatek pádel i záchranných vest pro všechny. Takže výletníci už po chvíli mohli pořizovat ze sedátek plavidel první selfie pomocí Pájovy tyče, aby informovali Náčelníka o stavu výpravy. Protože organizátoři objednali nádherné počasí, bylo možno vidět vysportovaná těla vystavená slunečním paprskům pouze v plavkách. Jediný, kdo dobrovolně vyzkoušel vodu Sázavy, byl nejmladší účastník. Což ovšem neznamená, že by ostatní zůstali v suchu. Znáte to, při manévrování prostě někdy pádlo omylem protne hladinu a nešťastnou náhodou osprchuje posádku vedle jedoucí lodi, popřípadě vlastního háčka.
Když spočinul zrak vodáků na hradu Český Šternberk, zastavili, aby navštívili jej i restaurant v podhradí. Načež se rozpršelo. A vylezte si z hospody, když venku řádí déšť. Jenže kemp byl ještě daleko, takže se všichni méně či více dobrovolně opět navlékli do záchranných vest a vyrazili dále po proudu. Než dorazili na místo určení, přestaly kapky padat. Rozbili tábor a vydali se na průzkum přilehlých oblastní. Někteří objevovali železniční tunel, další krásy jídelníčku kiosku v kempu, následovala procházka po městečku Rataje a večerní postávání u ohně.
Jestli se někomu v sobotu špatně vstávalo, neděle nebyla o mnoho lepší. Přesto bylo po chvíli slyšet veselé prozpěvování Pepy a Katky, šplouchání vody a typická „Ahoj!“. Kvůli nedostatku času výprava neprojížděla nejzábavnějším nejspodnějším úsekem této řeky s peřejemi. Alespoň jezů si užila dost. Až na několik uvíznutí na nepřiměřeně mělkém dně v porovnání k váze lodi se obešel sjezd Sázavy bez problémů a víkend se mohl zakončit Kofolou a sváčou v Sázavě. Posádky aut se po návratu řidičů s vozidly rozjely do všech směrů vstříc dalším dnům.
Zapsala Terka
