Zimní výprava Křižánky (25.-26.3.2006)
První zimní výprava na lyžích oddílu Lasiček proběhla o víkendu 25.3. ÷ 26.3. 2006. Cílem výpravy se stalo naše tábořiště v Křižánkách, které zná většina dětí jen z letních táborů. Letošní zima byla na sníh dost bohatá a proto jsme se ji nebáli naplánovat až na konec března.. I v tuto jindy již jarní dobu bylo na Vysočině stále minimálně 80 cm sněhu.
Ráno jsme se sešli v sedm hodin na vlakovém nádraží v Chrudimi. Všichni se již těšili jak si užijí pěkný víkend v přírodě. Na výpravu jsme odjeli ve složení Petr sedlák (náčelník), Jakub Bartušek, Ondřej Čížek, Lucie Kratochvílová, David Meduna, Jakub Meduna, Filip Stráček, Petr Vladyka, Jakub Vlček, Daniel Vondra a Dominik Vondra.
Cesta vlakem utekla jako voda a už jsme vystupovali v Čachnově. Na tábořiště jsme museli dojet na běžkách po místních lesních cestách s veškerým vybavením na dva dny na zádech. První překvapení nás čekalo po nedlouhé jízdě po cestě. Zjistili jsme, že lesáci cestu prohrnuli pluhem a místy se již objevily fleky asfaltu. Proto se naše cesta z důvodu častého sundávání a nandávání začala zdržovat. Dalším problémem se pro některé, hlavně menší, kluky začal stávat batoh, který byl pro ně chvílemi nezvladatelný a působil jako magnet k zemi.
Přes všechny nástrahy cesty jsme dojeli kolem jedné hodiny po poledni na tábořiště. Trochu jsme se ubytovali – jedna část na půdě kuchyně a druhá v maringotce. Uvařili jsme si společně guláš, který nám všem přišel po dlouhé a namáhavé cestě k chuti.
Při prohlídce vlastního tábořiště jsme objevili zbytky roztrhaného mladého srnce, který se stal pravděpodobně obětí nějakého zdivočelého psa. Jinak bylo vše v pořádku, vše bylo na svém místě. Pohyb po tábořišti, ale i jinde v lese, byl možný pouze s lyžemi, protože 80ti centimetrová vrstva sněhu nedovolovala normální chůzi.
Protože začalo trochu pršet, odchod na plánovanou vycházku jsme trošku posunuli. Hned toho ale využil náš náčelník Petr a cvičně nám dal na vyluštění šifru.
Po malém odpočinku jsme vyrazili na malý výlet do okolí. Jeli jsme směrem k hájence u Mrkosů, kde nás Petr učil techniku bruslení na běžkách. Na cestě jsme hned naše dovednosti prověřili i v malém závodě, který vyhrál David M. Dále jsme jeli na Vyhlídku, kde jsme na mírném svahu pokračovali s výcvikem pohybu na běžkách. Naučili jsme se odšlapovat do strany a potom si zkusili menší závod ve slalomu na čas, který pro změnu vyhrál druhý z dvojčat Jakub M. Našli jsme tam i malý skokánek a tak někteří z nás vyzkoušeli i skoky na běžkách.
Vyrazili jsme zpátky na tábořiště, kde na nás již čekal náš další náčelník Zdeněk Burkoň, který za námi přijel později. Nalámali jsme si roštíčko na menší oheň a opekli jsme si k večeři špekáčky. Zabydleli jsme se v našich dočasných příbytcích a začali jsme se zajímat o to, co se bude dít v noci. Měli jsme totiž slíbený nějaký menší orienťák.
Kolem půl desáté to vše začalo. Postupně jsme měli po dvojicích dojet na předem určené místo a odtamtud jako důkaz donést kontrolu, která tam byla umístěna dříve. Některým se do tmavého nočního lesa moc nechtělo, ale nakonec jsme to všichni bez problémů zvládli a potom zbytek večera strávili povídáním v maringotce nebo venku u ohně.
Ráno jsme vstávali ochuzeni o jednu hodinu spánku, protože se zrovna měnil čas na letní a my si museli posunout hodinky o jednu hodinu dopředu. Chvíli nám trvalo, než jsme se vyhrabali ze spacáků, ale nakonec jsme se všichni sešli v maringotce a společně posnídali. Začali jsme balit na cestu domů a uklízet.
Kolem půl jedenácté jsme vyrazili na vlak. Šli jsme přes Křižánky, kde si čtyři z nás, kterým dělal batoh největší problémy, odložili batoh ke Zdeňkovi do auta. Potom už jsme se vydali přes les do Čachnova. Cestu nám znepříjemňovalo neustálé mrholení a poměrně vysoká teplota, která udělala sníh velmi mokrým a těžkým. Vlak jsme stihli dokonce ten o hodinu dřív, takže jsme rychle nasedli a už se těšili domů. Cesta proběhla docela normálně. Někteří z nás pod vlivem únavy z posledních dvou dnů ve vytopeném vlaku hned usnuli, jiní si povídali celou cestu až do Chrudimi.
Doma jsme byli o hodinu dříve, než jsme původně měli naplánováno, a tak jsme telefony dávali rodičům narychlo vědět, v kolik pro nás mají přijet na nádraží. Všechno vyšlo tak jak mělo, a proto jsme se již kolem půl čtvrté rozcházeli domů.
.
