ZÁLESÁK

Tak jsme se zase po roce vypravili na výpravu, pro změnu opět na chalupu na Františky. Značná část osazenstva, už tak oslabena po pravidelné páteční lekci v tanečních, dorazila po 23 hodině večer. Jako obvykle jsme se zabydleli v šestilůžkovém pokoji, kde nás spalo sedm – Mára vyhrál místo na matraci na zemi. Večer jsme strávili klasicky sledováním roztodivných videí na sociálních sítích a tak podobně. Hned ráno jsme byli donuceni vyběhnout na rozcvičku ven, kde poměrně dost pršelo, takže to žádná sláva nebyla. Sotva jsme zhltli vydatnou snídani a už jsme byli na cestě směr Lucký vrch. Počasí příliš nepřálo, ale i tak byla nálada výborná. Nikde nikdo, všude mokro a déšť. Ani nepříznivé podmínky však neodradily naše náčelníky od her jako  Bomba a Počítání. Také jsme se cestou dozvěděli, kolik milimetrů mají rozchod železniční tratě na území ČR nebo zajímavé informace o místních lesech. Dokonce jsme potkali místní domorodce, jejich domestikovanou zvěř a též jejich primitivní zemědělské stroje.

Karma nám přála, jelikož restaurace na Luckém vrchu byla otevřena. Pohostili nás roztodivné paní, jídlo dobré, docela obvyklé, dezert o poznání méně, samozřejmě nechyběla ani kvalitní četba v podobně časopisů a knih a také skvěle naladěné piano. Když jsme odcházeli, karma si to asi rozmyslela a opět začalo pršet. Návrat zpět byl nekonečný, takže jsme skoro až líbali práh chalupy, když jsme se vrátili do tepla a do sucha. Během zbytku odpoledne a večera, zatímco vedoucí rozváželi kontroly na večerní orienťák, jsme si uspořádali menší čajový dýchánek, jenž málem skončil tragicky, jelikož jsem se řízl o rozbitou skleničku  a skoro jsem přišel o prst. Naštěstí jsme už zbylý čas přežili ve zdraví, a tak nám nic kromě naší únavy nebránilo vydat se na orienťák. Někteří byste si asi mysleli, že jsme docela saláti, ale zvládli jsme se vrátit zpátky cca po dvou hodinách a měli jsme skoro všechny kontroly. Na nic dalšího už nám energie nezbyla, takže jsme ulehli a usnuli.

Nedělní dopoledne jsme zasvětili paintballu v nedalekém Proseči, kam nás přijeli posílit starší zálesácké jednotky. Vyzkoušeli jsme několik variant her, ovšem bolesti jsme se snad nikdo nevyhnul. Každopádně si dopoledne více či méně užil každý. Závěr výpravy završilo jen vaření společného oběda, kde jsme ukázali vedoucím, kdo je za plotnou pán a pochutnali jsme si na skvělém mase. Nakonec už jen balení a odjezd zpět domů. Letošní výprava nám dala opět spoustu skvělých zážitků a stmelila náš kolektiv. Snad se zase brzy někam vypravíme. Ve fotogalerii můžete mrknout na fotky, fotil Petr.