Sešli jsme se v pátek 15. 11. v 17 hod. na nádraží v Chrudimi. Přijely místní, vzdálenější i nejvzdálenější Berušky. Jeli jsme dvěma auty. Alčino si zabral tým červených bund a druhé auto, Strejdy, obsadil tým černých bund. Do Křižánek jsme dorazili za tmy. Ještě bylo vše zamknuté, všichni pasažéři seděli v autě a už tu bylo první zranění. Naše nejmenovaná Beruška z Mladé Boleslavi běžela vedle panelovky, znenadání se před ní zvedla zem a chytla zajíce. Roztržené nové kalhoty, podvlíkačky a krvavé koleno bylo důkazem drtivého pádu. Počkali jsme na posledního člena výpravy, Lůcu, která se kvůli hudebce dostavila po vlastní ose později. Po rychlém zabydlení maringotky jsme si stihli zahrát dvě noční hry (Sardel a Majáky) na tábořišti i na Kótě. Zahrát si více her nám nedovolil silný vítr. Unaveni ze sezení v autě a hraní dvou her jsme ulehli do spacáčků ve vyhřátém sídle Radka a Vlastičky.
V sobotu ráno jsme se po velice náročné rozcvičce šli nasnídat, každý to, co si sbalil nebo dostal od rodičů, takže šunkofleky, řízky, vepřová konzerva a na zahřání teplý čaj. Pak jsme si (jak řekla Alča) šli vzít NĚCO, jít s tím NĚKAM a tam NĚCO dělat. To znamenalo vzít lana na záda, vyškrábat se s nimi na Milovské Perníčky, kde jsme slaňovali. Po zdárném zdolání obtížného úkolu (většina slaňovala úplně poprvé) jsme dostali dva záludné úkoly (Sudoku a prezidenti ČSR, ČR). Jejich řešení nám přineslo souřadnice, což znamenalo, že se jde na orienťák. Vyšli jsme v 15 hod., šli jsme kolem Broučka, kravínu, rybníka u Davídků a staré modré … Cesta nijak náročná, ale i přesto byli jedinci, kteří došli až na Mílovy. Po návratu nebyl žádný odpočinek, šlo se hned na noční bojovku po svíčkách. Ti „chytřejší“ z nás se rozsekali o kámen na Kótě, ale pořád žijí J K večeři jsme si na ohýnku, zapáleném 1 sirkou, opekli buřtíky a chleby. S plným bříškem jsme si šli zazpívat při Alčině hraní na kytaru. Zalehli jsme kolem 23 hodiny.
Ráno nás vzbudil Alči budík s večerníčkovou znělkou Křemílka a Vochomůrky – Vstávej semínko holala, bude z tebe fiala … Původně jsme měli hrát paintball proti sobě, ale protože jsme nevědomky přijeli v oblečením jak ze žurnálu, strefovali jsme do ručně malovaných obrázků. Např. policistu Anička střelila přímo mezi nožky, Strejda přišel o oko a jiný zase o oko. Pak to začalo. Šli jsme cvičit draky, aby byli připraveni na tábor. Někteří ukazovali okolí spíš salta nebo chůzi po zemi J Až se všichni naučili létat, šli jsme zpět, dali si obídek, rychle sbalili, uklidili a vydali se na cestu domů.
Výprava se nám všem moc líbila a doufáme, že v červnu vyrazíme na další.
Zapsaly Berušky (Evík, Áňa, Linda, Eli, Anička, Lůca)
