Berušky se výprav nevzdávají
Dlouho očekávané shledání se všemi Beruškami se stalo skutečností. Prodloužený víkend si o podobnou akci říkal. V neděli ráno jsme si naplánovaly sraz tak, abychom na sebe moc dlouho nemusely čekat a Áňa z Prahy, aby nevstávala dřív jak do školy. Slet Berušek na perónu v Chrudimi nebyl tichou událostí. Hlouček šesti holek objímající se s Áňou, Verčou, Aničkou a Eliškou se nedal přehlédnout, natož přeslechnout. Ovšem, co by to bylo, kdybychom na někoho nemusely čekat. První opozdivší byla Alča s Betty, která odmítala vlézt do postroje i do auta. O několik málo okamžiků se nám v kapse ozvalo známé „Píp píp“ …. Psala Lůca. Nečekaně nestihla vlak, narychlo osedlala půjčeného Hjundaje J a vyrazila za námi vstříc oddílovému dobrodružství. Mezitím jsme vymyslely cíl dnešního putování. Domácí úkol, připravit návrh trasy na výlet, zvládla výborně Viki, která nám nadhodila trasu Na Chlum. Všechny jsme souhlasily, a jakmile dorazila i Lůca, rozdělily jsme se do aut a frrrr na parkoviště ke Kometě. Najít volné místo na poloprázdném parkovišti byla brnkačka. Vyfuněly jsme kopec na Báru, pokochaly se výhledem, udělaly pár fotek a šly dál. Cestou by nás slyšel i hluchý, ale to by nebyla Beruščí výprava, kdyby to nebylo jako v úle. Přeci jen jsme se pohromadě sešly po hodně dlouhé době. Počasí nám přálo, nebylo kam spěchat, tak jsme si prodlužovaly cestu. Od Báry, kolem studánky na Kochánovické rybníky, které jsme obešly cestou od Tyrolského domku, mezi rybníky po hrázi na zelenou až Na Chlum. Po chvilce relaxu u ohniště, odhození batůžků jsme nahromadily materiál na topení a jako zkušené Zálesačky rozdělaly ohýnek na buřtíky. Sluníčko nás příjemně hřálo do zad, obličejů a nejvíc se líbil Aničce i kouř od ohýnku, který si ji zamiloval. Kam se pohnula Anička, šel i on. Avšak problém byl vyřešen v několika málo okamžicích, kdy kouřová královna sáhla do batůžku a vytáhla deodorant. Prý přebije všechen smrad J Po vystříkání půlky deodorantu, chvilku sezení jsme uhasily poslední malé plamínky a vyrazily směrem Monako a Kočičí hrádek. Ten jsme s oblibou (až na Lůcu) všechny obsadily, některé přelezly hradní zdi, jiné šly slušně bránou. Obležený Kočičí hrádek Beruškami nemohl uniknout pohledům kolemjdoucích. Krátký přesun zpět na parkoviště k autům netrval dlouho. Zde proběhlo nalodění se do benzínových přibližovadel a na nádraží jsme se rozdělily. Berušky pokračovaly do žáru velkoměsta a já s Betty domů. Loučení netrvalo dlouho, jen rychlé „Ahoj na Halovkách“ a předběžně jsme se domluvily na dalším jarním shledání.
Zapsala: Alča
