První víkendová výprava Kober byla dlouho očekávanou oddílovou akcí. Kdo mohl, přišel na Masarykáč se všemi svými zavazadly včetně podsedáku do auta. Nalodili jsme se, děti ke Strejdovi, Betty ke mně. Cíl byl pro děti i rodiče do té doby tajný. U chalupy ve Svratce nás Fíla s Páťou přivítali mohutným křikem a otevřenou náručí. Po krátkém ubytování v podkroví, přebalení batůžku a chvilkovém odpočinku jsme vyrazili na výlet směrem na Zkamenělý zámek. Cestou se děti střídaly ve „venčení“ Betinky, někteří si s ní dali závod, který však prohráli. Okolní terén nám nabízel spoustu možných her a soutěží. Hod šiškou do stromu, spadlý strom lákal k jeho přechodu tam i zpět (na čas ho přešli všichni dvounozí i čtyřnozí), honičky atd. Obídek na Zkamenělém zámku si každý opekl sám. Cestou, necestou jsme se vydali dál za nosem až na Karlštejn, kde jsme si dali pohybové hry na zpestření. O moc dál jsme nedošli a byla tu poznávačka stromů. Stáli jsme pod břízou a někteří nás přesvědčovali, že je to borovice, smrk že je kaštan a buk je vlastně dub. Přehřáté mozkové závity si každý zchladil válením sudů ze sjezdovky. My byli ověšení batůžky a děti se z poloviny sjezdovky koulely dolů. V chalupě jsme dali pauzu, ale ne moc dlouhou, protože venku bylo ještě světlo, kterého jsme využili. V přepalování provázku v souboji kluci versus holky, v časovém intervalu na sběr dřeva a veškerého materiálu, vyhrály holky díky Apolenčině krbové taktice. Kluci se ale nenechali zahanbit a trpělivě si rozdělali i svůj ohýnek, ze kterého měli obří radost. Strejda s Betinkou zůstali v chalupě, vařili večeři, já s Káťou a všemi dětmi jsme se vydali k místním koníkům. Příkop vysoké trávy si říkal o oškubání a nebyl nikdo, kdo by jim nestrčil hrst trávy do výběhu. Se zapadajícím sluníčkem jsme se vrátili, venku si ještě zahráli na oblíbenou skovávanou, navečeřeli se a … kde pak, na spacák je ještě čas. Teď pěkně po jednom ven, začíná noční hra. Cestu jsme vytyčili svíčkami ve sklenici a skoro u každého světélka byl obrázek nějakého zvířete. Nejvíc zvířátek si zapamatovali Api, Áďa a Fíla. Večer místo brebentění si všichni zalezli do spacáků a poslouchali příběh Rychlých šípů, čímž jsme zahájili oddílovou hru s vyvrcholením na táboře.
V neděli se podkrovní posádka nemohla dočkat rána a ještě za šera se probudila. Neutišil je ani déšť, který se zpustil. Nepřízeň počasí nám vůbec nevadila, naopak. Po rychlé snídani a sbalení si věcí jsme protrénovali mozek Kufrem ve skupinách i slovním fotbalem. Před obědem se počasí umoudřilo a venku jsme dali na čas slalom, člunkový běh jsme dokončovali v mírném mrholení. Před obědem nás opustila Áďa, kterou si vyzvedla mamka, a společně frčely na narozeninovou oslavu. My vše rychle dobalili, uklidili, nalodili se do aut a spokojeně odjeli domů.
Za Kobry zapsali náčelníci
„Všichni jsme se vrátili živí a zdraví. 🙂 moc děkujeme Alčo, Káťo a Strejdo.“ Úryvek z oddílové kroniky od Api.
