V sobotu ráno jsme se všichni nalodili do oddílového autobusu na Masarykově náměstí. Cíl, doposud všem neznámý, jsme rodičům prozradili až za nepřítomnosti dětí, kteří pohodlně seděly v autě. V Boru u Skutče, na startovní čáře vysprejované na silnici, jsme Kobry seznámili s plánem trasy, místem oběda i možných variant na zkrácení trasy, kdyby nás zastihla bouřka nebo silný déšť. Pod bedlivou kontrolou oddílového maskota, malamutky Betty, jsme se vydali do centra Toulovcových Maštalí na pískovcové skály. Cestou jsme často brodili místní potůčky, přelézali popadané stromy, bavili se a hráli různé hry. Ve skalním městečku se všem moc líbilo, hlavně tunel, který si někteří vícekrát prolezli. Blížil se čas oběda, stále víc se ozývalo: „Mám hlad, kdy už budeme opékat“. Ve Vranicích, vedle místní hospůdky, jsme požádali paní hospodskou o poskytnutí azylu na vedlejším místě s ohništěm. S velkými nesnázemi jsme rozdělali oheň (na jednu sirku s dvanácti pokusy), opekli si buřtíky a následně i maršmelouny J Všichni se občerstvili, utratili pár kaček za šmoulí Zonku. Přestávku jsme vystřídali pořádnou zábavou. Nejdříve jeden kůň postupně převážel všechny své jezdce na fiktivní druhý břeh vody. Pak se nejlehčí člen stal těžkým břemenem, který dostal za úkol nést se od jednoho k druhému, aniž by při přestupu šlápl na zem. Vyvrcholením se staly ocásky. Začali jsme soubojem jednotlivců a přešli na kolektivní bitvu mezi dvěma skupinami. Střety byly nervy drásající s nedohledným koncem, protože se do hry stále vraceli ti, kteří už neměli ocásek a to díky těm, kteří ho pro změnu ukořistili soupeři. Při zápasech jsme se všichni velice pobavili. Do cíle naší výpravy nám zbývaly už jen 2 kilometry, které jsme šli poklidným tempem. Pod Dudychovou jeskyní se někteří kluci vyřádili při šiškové válce proti holkám, ostatní si hráli u potůčku nebo v lese. Poslední úsek cesty jsme lezli po čtyřech do prudkého kopce a u parkoviště si za odměnu mohli koupit zmrzlinu. Celý den nám počasí přálo. Pláštěnky jsme nepotřebovali, což byl úspěch, protože jsme na většině výprav vždy zmokli. Zapsala Alča
Kobří výprava do Toulovcových Maštalí 2025
