Kobří výprava 8.-9.11.2025
Výprava začala tím, že jsme nasedly Strejdovi do auta. Bohužel jsme na výpravu jely jenom já, Áďa, Ema, Strejda, Alča a Betty. Když jsme dojely do tábora, Áďa a Emča mě po něm provedly. Po malé pauze nám Alča rozdala šifru. Vyluštily jsme „Kam dneska půjdeme“. Dostaly jsme souřadnice, které jsme měly najít a vyznačit na mapě. Sbalily jsme si batůžky a hurá na výlet. Na výletě to bylo zajímavé, protože jsme musely navigovat my, děti. Naštěstí jsme se neztratily. Za tři hodiny jsme byly zpátky v táboře a daly jsme si pauzu i kvůli dešti. Potom nás Strejda učil, jak se hází hvězdicemi na kůl. Já jsem se do kůlu trefila čtrnáctkrát. Áďa nás taky zkoušela naučit hru Wednesday. Alču to pak začalo štvát, protože jsme neustále opakovaly slovo „pokládat“, a že hra nemá hlavu ani patu. Mezitím za námi přijela Lůca. Oddílový kuchař všem na plotně připravil výborné masové penne. Kvůli dešti a nízkému počtu účastníků jsme večer hrály „Člověče nezlob se“ s trochu jinými pravidly, kdy mělo přednost couvání, vyhazování a obejít celé kolo bez ztráty života bylo de fakto zcela nemožné. Kolem 20h se s námi rozloučili kamarádi z Podzimního ohně a někteří z nás zalehly. Já, Áďa, Ema a Strejda jsme spali v maringotce, Alča, Betty a Lůca v autě. Ráno jsme vstávali do deštivého dne. Místo pestrého programu jsme byly v maringotce, dobu snídaly, hrály Lůci hru a zkracovaly si čekání na mezeru mezi mraky krátkou šifrou. Když se mrholení umoudřilo, zaběhly jsme si všichni překážkovku na náměstí. Prvním úkolem byla střelba z praku do plechovky se svodem, při čemž jsem si málem ustřelila palec J Následoval sprint k oznamovately, kde jsme prohodily šišky oknem, proskákat ležící žebřík a na závěr hod oštěpem co nejdál. Před odjezdem z tábora jsme vše poklidily, zamknuly a odjely na slavnostní závěr deštivého dne, do Sněžného do cukrárny.
Zapsaly: Eliška, Emička a Áďa
