Výprava březen 2006

Napsal Ondřej Bartušek .

 Zimní výprava Křižánky (25.-26.3.2006)

První zimní výprava na lyžích oddílu Lasiček proběhla o víkendu 25.3. ÷ 26.3. 2006. Cílem výpravy se stalo naše tábořiště v Křižánkách, které zná většina dětí jen z letních táborů. Letošní zima byla na sníh dost bohatá a proto jsme se ji nebáli naplánovat až na konec března.. I v tuto jindy již jarní dobu bylo na Vysočině stále minimálně 80 cm sněhu.

Ráno jsme se sešli v sedm hodin na vlakovém nádraží v Chrudimi. Všichni se již těšili jak si užijí pěkný víkend v přírodě. Na výpravu jsme odjeli ve složení Petr sedlák (náčelník), Jakub Bartušek, Ondřej Čížek, Lucie Kratochvílová, David Meduna, Jakub Meduna, Filip Stráček, Petr Vladyka, Jakub Vlček, Daniel Vondra a Dominik Vondra.

Cesta vlakem utekla jako voda a už jsme vystupovali v Čachnově. Na tábořiště jsme museli dojet na běžkách po místních lesních cestách s veškerým vybavením na dva dny na zádech. První překvapení nás čekalo po nedlouhé jízdě po cestě. Zjistili jsme, že lesáci cestu prohrnuli pluhem a místy se již objevily fleky asfaltu. Proto se naše cesta z důvodu častého sundávání a nandávání začala zdržovat. Dalším problémem se pro některé, hlavně menší, kluky začal stávat batoh, který byl pro ně chvílemi nezvladatelný a působil jako magnet k zemi.

Přes všechny nástrahy cesty jsme dojeli kolem jedné hodiny po poledni na tábořiště. Trochu jsme se ubytovali – jedna část na půdě kuchyně a druhá v maringotce. Uvařili jsme si společně guláš, který nám všem přišel po dlouhé a namáhavé cestě k chuti.

Při prohlídce vlastního tábořiště jsme objevili zbytky roztrhaného mladého srnce, který se stal pravděpodobně obětí nějakého zdivočelého psa. Jinak bylo vše v pořádku, vše bylo na svém místě. Pohyb po tábořišti, ale i jinde v lese, byl možný pouze s lyžemi, protože 80ti centimetrová vrstva sněhu nedovolovala normální chůzi.

Protože začalo trochu pršet, odchod na plánovanou vycházku jsme trošku posunuli. Hned toho ale využil náš náčelník Petr a cvičně nám dal na vyluštění šifru.

Po malém odpočinku jsme vyrazili na malý výlet do okolí. Jeli jsme směrem k hájence u Mrkosů, kde nás Petr učil techniku bruslení na běžkách. Na cestě jsme hned naše dovednosti prověřili i v malém závodě, který vyhrál David M. Dále jsme jeli na Vyhlídku, kde jsme na mírném svahu pokračovali s výcvikem pohybu na běžkách. Naučili jsme se odšlapovat do strany a potom si  zkusili menší závod ve slalomu na čas, který pro změnu vyhrál druhý z dvojčat Jakub M. Našli jsme tam i malý skokánek a tak někteří z nás vyzkoušeli i skoky na běžkách.

Vyrazili jsme zpátky na tábořiště, kde na nás již čekal náš další náčelník Zdeněk Burkoň, který za námi přijel později. Nalámali jsme si roštíčko na menší oheň a opekli jsme si k večeři špekáčky. Zabydleli jsme se v našich dočasných příbytcích a začali jsme se zajímat o to, co se bude dít v noci. Měli jsme totiž slíbený nějaký menší orienťák.  

Kolem půl desáté to vše začalo. Postupně jsme měli po dvojicích dojet na předem určené místo a odtamtud jako důkaz donést kontrolu, která tam byla umístěna dříve. Některým se do tmavého nočního lesa moc nechtělo, ale nakonec jsme to všichni bez problémů zvládli a potom zbytek večera strávili povídáním v maringotce nebo venku u ohně.

Ráno jsme vstávali ochuzeni o jednu hodinu spánku, protože se  zrovna měnil čas na letní a my si museli posunout hodinky o jednu hodinu dopředu. Chvíli nám trvalo, než jsme se vyhrabali ze spacáků, ale nakonec jsme se všichni sešli v maringotce a společně posnídali. Začali jsme balit na cestu domů a uklízet.

Kolem půl jedenácté jsme vyrazili na vlak. Šli jsme přes Křižánky, kde si čtyři z nás, kterým dělal batoh největší problémy, odložili batoh ke Zdeňkovi do auta. Potom už jsme se vydali přes les do Čachnova. Cestu nám znepříjemňovalo neustálé mrholení a poměrně vysoká teplota, která udělala sníh velmi mokrým a těžkým. Vlak jsme stihli dokonce ten o hodinu dřív, takže jsme rychle nasedli a už se těšili domů. Cesta proběhla docela normálně. Někteří z nás pod vlivem únavy z posledních dvou dnů ve vytopeném vlaku hned usnuli, jiní si povídali celou cestu až do Chrudimi.

Doma jsme byli o hodinu dříve, než jsme původně měli naplánováno, a tak jsme telefony dávali rodičům narychlo vědět, v kolik pro nás mají přijet na nádraží. Všechno vyšlo tak jak mělo, a proto jsme se již kolem půl čtvrté rozcházeli domů.

.

Výprava listopad 2005

Napsal Ondřej Bartušek .

Výlet Slatiňany, Monako (20.11.2005) 

Úplně první výprava oddílu Lasiček s novými náčelníky Petrem, Tomášem a Zdeňkem byla naplánována na třetí listopadovou neděli, tedy 20.11.2006. I když podle kalendáře byl stále ještě podzim, počasí ukázalo, že se kalendářem neřídí a předvedlo nám docela drsný začátek zimy. Teploty pod bodem mrazu a lehký sněhový poprašek toho byly důkazem. To nás však neodradilo. Sešli jsme se v 8,00 hod. na sídlišti U Stadionu u základní školy ve složení Jakub Bartušek, Ondřej Bartušek, Kristýna Burková, Lucie Kratochvílová, David Meduna, Jakub Meduna, Petr Vladyka, Jakub Vlček, Daniel Vondra a Dominik Vondra.

Odtud jsme šli podél řeky Chrudimky přes Píšťovy do Slatiňan. Cestou pro nás náčelníci vymýšleli jednoduché soutěže a hry, abychom se zahřáli. Ve Slatiňanech jsme si prohlédli místní zámek a zámecký park. Zde jsme udělali opět malou zastávku na pár soutěží, nejúspěšnější asi bylo házení golfovým míčkem do stromu. Pod  stromem byla totiž shrabaná hromada listí, do které nám občas míček zapadl a my museli celou hromadu přehrabovat, abychom jej našli. Samozřejmě se to neobešlo bez menší „bitky“, kdy jsme po sobě začali listí házet. Zastavili jsme se u výběhu koní Převalského, abychom si je prohlédli a něco se o nich dozvěděli.

Podél výběhů pro koně jsme došli po cestě až na Monako, což je vyhlášená výletní restaurace obyvatel nedaleké Chrudimi. V tuto roční dobu však již bylo zavřeno, a tak jsme museli posvačit pouze z vlastních zásob. Po malém odpočinku jsme od náčelníků dostali jednoduchou šifru, která nesmí chybět na žádné schůzce, výletě nebo výpravě.

Z Monaka jsme se vydali lesem ke Kochánovickým rybníkům, kde jsme si zahráli menší bojovku se šátky a vyzkoušeli jsme si rozdělávání ohně v těchto skoro zimních podmínkách. Za úkol jsme měli co nejrychleji přepálit provázek natažený metr nad zemí. U nedalekého Tyrolského domku, který je základnou skautů ze Slatiňan jsme zkusili udržet se co nejdéle nad zemí chycení pouze kolem kmene stromu. Poslední dvě hry našeho výletu byla tzv. čísla a boj o vlajku. Při hře čísla jsme měli každý za šátkem na čele umístěno námi zvolené číslo a naším úkolem bylo v daném časovém limitu zjistit čísla co nejvíce soupeřů, a přitom být co nejméně viděn. Boj o vlajku je typická bojovka, kdy každé ze dvou družstev má vyvěšenou vlajku a úkolem „bojovníků“ protějšího družstva je ji ukořistit. Každý má pouze jeden život, o který může přijít, když se nechá chytit hráčem z druhého družstva. V tu chvíli vypadá ze hry. Při této hře se Jakub a David (dvojčata, která byla každé v jednom družstvu) skoro poprala. Každý z nich to totiž strašně prožíval a nikdo nechtěl prohrát.

Zpáteční cesta vedla přes Kometu, kde jsme se ještě zastavili na místním vyhlídkovém místě, odkud jsme mohli pěkně pozorovat Chrudim a její nejbližší okolí. Potom už jsme šli nejkratší cestou přes chrudimské letiště domů.

Výlet se podle vyjádření všech účastníků vydařil a už se moc těšíme na slíbenou vícedenní zimní výpravu.

.