Ve dnech 21. - 23. 10. 2016 byl bývalý oddíl Bandasek a jejich kamarádi na výpravě v Borku. Níže si můžete přečíst článek o výpravě a ve fotogalerii prohlédnout pár fotek. Článek a fotky zaslala Lucka.

Vánoční schůzka Bandasek proběhne nejspíš až během svátků, kdy posedíme a zpříjemníme si dny volna:-)

Příjemné svátky a klidný celý přístí rok přejí Bandasky.

Tradice přece musí vydržet, proto se někteří vzdali válení, Tom účasti na Vpředu, jiní peciválování, všichni si od Karlose a Drobana nechali naplánovat zábavu, pobrali své protějšky a vyrazili na řeku Moravu. Tato je ovšem nečekaně záludná, jen dvě ze sedmi posádek jí odolaly a nebyly nuceně vykoupány v jejích peřejích. Ovšem díky milou servírkou zapůjčenému „pádlu“ jsme si alespoň poslechli koncert z prostředka řeky :) Večer nás zavřená restaurace v kempu hladové dovedla do letního kina, kde byl skutečným cílem stánek s klobásami, ale filmu jsme se neubránili. Neděle se jevila jako den poněkud chladnější a větrný, což alespoň motivovalo vodáky, aby zůstali v suchu a spořádaně oblékli záchranné vesty (s větrolamovým a zateplovacím efektem). Bez nehod jsme zvládli i návrat domů z veskrze kulturního víkendu. Tak zase za rok. AHOJ!

Žily, byly přátelsky laděné skupiny Táborníků, které se rozhodly, že vyzkouší, kolik lodí snese taková jedna česká řeka (6.-7. 9. 2014). A tak se jednoho upršeného podvečera sešli v obecním kempu v Kácově Banda-SKY se svými šoféry, Ježci se svými vůdci, Raptoří páry a Brněnští hosté. Zahřátí v téměř mrazivé noci poskytla budoucím pádlujícím zahrádka místního pivovaru a největší stůl v restauraci, neb jak si každý domyslí, najít dostatek místa pro třicetihlavou skupinu, není ta nejjednodušší věc ze zálesáckých dovedností.

Ráno bylo jako každé jiné. A protože všichni, někteří lépe, umí vstávat, brzy se u otevřených kufrů aut začaly shromažďovat méně či více zmačkané obličeje. Zanedlouho se objevil nemalý přívěs s loděmi, barely, otevřela se vrátka kouzelného přístřešku z vlnitého plechu a odhalila svá tajemství-dostatek pádel i záchranných vest pro všechny. Takže výletníci už po chvíli mohli pořizovat ze sedátek plavidel první selfie pomocí Pájovy tyče, aby informovali Náčelníka o stavu výpravy. Protože organizátoři objednali nádherné počasí, bylo možno vidět vysportovaná těla vystavená slunečním paprskům pouze v plavkách. Jediný, kdo dobrovolně vyzkoušel vodu Sázavy, byl nejmladší účastník. Což ovšem neznamená, že by ostatní zůstali v suchu. Znáte to, při manévrování prostě někdy pádlo omylem protne hladinu a nešťastnou náhodou osprchuje posádku vedle jedoucí lodi, popřípadě vlastního háčka.

Když spočinul zrak vodáků na hradu Český Šternberk, zastavili, aby navštívili jej i restaurant v podhradí. Načež se rozpršelo. A vylezte si z hospody, když venku řádí déšť. Jenže kemp byl ještě daleko, takže se všichni méně či více dobrovolně opět navlékli do záchranných vest a vyrazili dále po proudu. Než dorazili na místo určení, přestaly kapky padat. Rozbili tábor a vydali se na průzkum přilehlých oblastní. Někteří objevovali železniční tunel, další krásy jídelníčku kiosku v kempu, následovala procházka po městečku Rataje a večerní postávání u ohně.

Jestli se někomu v sobotu špatně vstávalo, neděle nebyla o mnoho lepší. Přesto bylo po chvíli slyšet veselé prozpěvování Pepy a Katky, šplouchání vody a typická „Ahoj!“. Kvůli nedostatku času výprava neprojížděla nejzábavnějším nejspodnějším úsekem této řeky s peřejemi. Alespoň jezů si užila dost. Až na několik uvíznutí na nepřiměřeně mělkém dně v porovnání k váze lodi se obešel sjezd Sázavy bez problémů a víkend se mohl zakončit Kofolou a sváčou v Sázavě. Posádky aut se po návratu řidičů s vozidly rozjely do všech směrů vstříc dalším dnům.

Zapsala Terka

Jako již každoročně, tentokrát v pondělí před Vánoci proběhla vánoční schůzka v klubovně u Muzea. Po dlouhé době jsme se sešli všichni,  abychom si užili s předstihem trochu vánoční atmosféry:) Každý donesl něco k snědku, rozlosovali jsme si dárečky, které jsme hned ochutnali a při konzumaci zhodnotili letošní zálesácký rok:)

Bandasky Vám přejí příjemné prožití zbytku Vánoc a mnoho super akcí v roce 2015!!!

Poslední neděli před Vánoci jsme se sešli v klubovně, celkem v hojném počtu, popili čaj, snědli cukroví a jiné pochutiny. Rozlosovali jsme si přinesené dárky, které jsme většinou také spotřebovali:-)...za rok se určitě sejdeme znovu...Přejeme krásné Vánoce a mnoho společných akcí v novém roce 2014!!!!

.

Jestli chcete chvilku rozjímat, klikněte na níže uvedený odkaz. Písnička se moc povedla. Díky, Bandaskám i ostatním.

Kdo by nechtěl našemu nejvyššímu vůdci dokázat, že Banda-SKY ještě není radno řadit mezi ojetiny, nedej bože staré železo? Proto jsme zorganizovali další tradiční podzimní výpravu k Adršpašsko-Teplickým skalám. I když bych měla spíš psát „zorganizovaly“, tentokráte se hoši pravděpodobně necítili na skvělou společnost žen a nechali nám volné pole působnosti pro dámskou jízdu. Tak se stalo, že v sobotní volební podvečer zastavila červená Fiesta před zapůjčenou chalupou. Zatopily jsme, jako správné zálesačky, takřka bez problémů a v zápětí se s povděkem vrhly na Lucčiny výborné slané muffiny. (Lucka se vskutku projevuje jako skvělá zásobitelka vším potřebným.) Večer se samozřejmě neobešel bez her, nějakých starých fotek a povídání. Protože se posouval čas, vstaly jsme i v lidskou hodinu, zvládly ještě před výletem na Bischofstein odklidit spadané listí a schramstnout oběd. Cestou jsme se pokusily o první klip k Tomášově a Kryštofově „Cestě“, z čehož vzniklo velice úsměvné video, kde virtuálně hrajeme na bicí, kytary, housle i dudy. A to bychom to nebyly ani my, abychom nevyplácaly baterku foťáku na místech jako zbylé balíky slámy a podobně. V cíli naší cesty nás po výstupu na skalní hrádek zahřála medovina a palačinky v místní restauraci. Navrátily jsme se neuvěřitelně rychle, uvařily si večeři a zase mile poseděly jako předchozího večera. Ten měl pouze dvě chyby. První, Barču jsme viděly v podstatě jen v podobě rozmazané šmouhy, jak často vybíhala ven hledat připojení k mobilnímu internetu. Druhá, únava nás zmohla záhy a my brzy usnuly. Ve sváteční pondělí jsme jen zanechaly Barču jejím prázdninovým radovánkám ve Zdoňově a samy jely směrem do romanticky zapadajícího slunce, domů.

Terka

To se nám takhle jednou stalo, že jsme se rozhodli neválet celý den doma. Posbírali jsme se v zářném složení do dvou dopravních prostředků a vypravili se do Toulovcových maštalí. I když slunce zářilo do zežloutlých listů i našich tváří usilovně, jím vydávané teplo přece jen již nebylo dostatečné, a tak jsme se zahřáli nápojem z Lucčiny termosky. Cestou jsme poprosili kolem jedoucí cyklisty o vyfocení a poté strávili většinu času celého výletu na nevysoké skalce, kde se Droban snažil prokázat, že nemá skutečný foťák jen tak pro nic za nic. Otázkou raději nezodpovídanou zůstává, zda jsme tak dokonalí a fotogeničtí nebo prostě jenom líní víc chodit než se nakrucovat před objektivem…  Ale i ten devítikilometrový okruh se počítá:-) Proto jsme se po jeho absolvování  navrátili k našim věrným ořům, abychom povedenou výpravu zakončili obědem v jednom z Chrudimských restauračních zařízení.

Zapsala Terka